Angažmá trenéra Wadea Scoffina v Česku končí, ale jeho nadšení a práce s českými curlery zůstane dlouho v jeho paměti. Co si odnáší z tříleté spolupráce a co by rád vzkázal českým curlerům?

Když jsi přišel do Prahy a začal působit u českého curlingu, jaké to bylo? Co tě překvapilo?
Do této role jsem vstupoval s vědomím, že přede mnou odvedla řada lidí obrovský kus práce a že v českém curlingu už bylo nastaveno mnoho dobrých věcí. Od prvního dne se mi dostalo velmi srdečného přijetí a možnost pracovat pro český curling jsem vnímal jako privilegium.

První rok jsem přistupoval především jako k období poznávání a budování vztahů. Mým cílem nebylo měnit vše od základů, ale navázat na to, co fungovalo, přinést doporučení v oblastech, které by si zasloužily modernizaci, a pomoci vyplnit případné mezery v systému. Společně s Pavlem Myšákem [tehdejším manažerem reprezentací] jsme během první sezony provedli komplexní analýzu fungování svazu a připravili zprávu s doporučeními.

Co pro mě bylo nové, byl význam klubového systému v českém curlingu a jeho vliv na všechny úrovně sportu – od prvního kontaktu s ledem až po vrcholový curling.

Jaký byl tvůj hlavní cíl během doby, kdy jsi pracoval s českými reprezentanty?
Když jsem nastupoval, hlavním očekáváním bylo pomoci českému curlingu kvalifikovat se na olympijské hry 2026. Zároveň jsem chtěl přispět k tomu, aby byl systém fungování reprezentace nastaven tak, že investice vložené do sportovců budou přinášet dlouhodobější efekt. Nešlo jen o jednorázové výsledky, ale o vytvoření prostředí, které bude fungovat i v budoucnu. Vnímal jsem také, že výsledky českých juniorů v předchozích letech neodpovídaly skutečnému potenciálu, který český curling má. I proto jsem viděl velký prostor pro rozvoj.

Jaké byly tvoje pocity, když se na olympijské hry kvalifikoval mužský tým? A následně i tým mixed doubles?
Když si mužský tým zajistil účast na olympijských hrách, měl jsem obrovskou radost a byl jsem na všechny nesmírně hrdý. V té době jsem zrovna vezl Craiga na letiště v Regině a následně jsem byl se svou sestrou a její rodinou. Krátce nato mi přišlo video od Brada Askewa, na kterém tým slaví a tančí přímo v hale. Následovaly desítky gratulací od přátel a kolegů z curlingového prostředí po celém světě.

U mužského týmu jsem svou hlavní roli vnímal především jako podporu systému a procesu, který nastavil trenér Savill. Snažil jsem se pomoci, poskytnout zpětnou vazbu a posilovat rámec, který už fungoval.

V případě mixed doubles v Kelowně jsem měl pocit, že cesta ke kvalifikaci začala už na předchozím mistrovství světa ve Frederictonu. Na něj navázala intenzivní práce s Julií, Vítem a Čendou během podzimu, která vytvořila základ pozdějšího úspěchu.

Na předchozím olympijském kvalifikačním turnaji jsem trénoval korejský tým mixed doubles a tehdy překvapivě uspěla Austrálie. Tentokrát byly role obrácené a zkušenosti, které jsem si tehdy odnesl, jsme dokázali využít ve prospěch českého týmu. Upřímně řečeno, považuji tuto kvalifikaci za svůj dosud největší trenérský úspěch.

Jaké byly samotné olympijské hry?
Oba české týmy vstupovaly do olympijského turnaje jako desáté nasazené, takže jsme k tomu jako realizační tým přistupovali s vědomím, že nemáme co ztratit. Každé vítězství bylo úspěchem. Nakonec oba týmy zaznamenaly tři výhry a obsadily celkově osmé místo, což je výsledek, na který mohou být právem hrdé. Osobně jsem se snažil nic nepovažovat za samozřejmost. Staral jsem se o své zdraví a regeneraci, ale zároveň jsem chtěl naplno prožít jedinečné okamžiky a vytvořit si vzpomínky na celý život. Snažil jsem se také co nejvíce si celou zkušenost užít a rozdávat pozitivní energii. Velkou hodnotu pro mě mělo i setkávání s trenéry a kolegy z celého světa. Snažil jsem se být dobrým reprezentantem českého curlingu i České republiky.

Jedním z nejsilnějších osobních momentů bylo setkání s jednou z mých bývalých korejských svěřenkyň. Po zklamání z neúspěšné kvalifikace před čtyřmi lety jsme se tentokrát mohli společně setkat přímo na olympijských hrách a sdílet radost z toho, že jsme se tam oba nakonec dostali.

Co je podle tebe potřeba udělat, aby se český curling zařadil mezi světovou špičku?
To je jednoduchá otázka, ale velmi složitá odpověď.

Dostat se mezi absolutní světovou špičku je krásná a ambiciózní vize, ale nejprve je potřeba soustředit se na menší, postupné cíle. Za klíčové považuji modernizaci dlouhodobého rozvoje sportovců v českém curlingu. Stejně tak si myslím, že současný model, kdy status reprezentace získává klubový tým na základě výsledku mistrovství České republiky, už neodpovídá moderním trendům vrcholového sportu.

Pokud je cílem skutečně dostat český curling mezi nejlepší země světa, bude potřeba hledat nové přístupy a systémová řešení. Je to dlouhá cesta, ale rozhodně dosažitelná.

Máš nějaký vzkaz pro české curlerky a curlery?
Především bych chtěl říct jediné: děkuji.

Bylo pro mě velkou ctí být během posledních tří let součástí české curlingové komunity. Vášeň, kterou jsem u českých curlerů potkával, je srovnatelná s těmi největšími curlingovými zeměmi světa. Největší odměnou pro mě jsou nová přátelství a profesní vztahy, které jsem díky této zkušenosti získal. Zvláštní poděkování patří Marku Vydrovi a Davidu Šikovi, kteří sehráli klíčovou roli v tom, že jsem tuto příležitost vůbec dostal.

A i když moje působení v této roli končí, věřím, že se s mnoha z vás budu i nadále potkávat a spolupracovat. Curlingový svět je totiž mnohem menší, než se na první pohled zdá.