Na kontě má třináct titulů mistra republiky žen, další tituly v kategorii mixed doubles a juniorek. Anna Kubešková označila svůj třináctý titul za ten poslední, curling ale opustit nechce. Proč se rozhodla odejít do sportovního důchodu a na co se chystá nyní?

Jak jsi v curlingem začínala? V kolika, proč a kde?
Už jako malá jsem viděla tátu hrát a strašně se mi to líbilo. Strašně jsem chtěla začít, tak jsem přesvědčila svoje kamarádky a začaly jsme tehdy v jediné hale – na bruslařském stadionu v Hase. Bylo nám zhruba sedm.

Co tě u curlingu všechny ty roky drželo? Nikdy tě nelákalo zkusit jiný sport?
Strašně mě bavila strategie a to napětí během hry, elegance během slajdu. Tehdy nešlo o metařské výkony ani fyzičku, jako je tomu dneska. Tehdy bylo super dělat to s nejlepšími kamarádkami. Pár sportů jsem zkusila, ale curling mě bavil nejvíc.

Ve svém rozlučkovém příspěvku jsi zmínila, že cítíš, že je správný čas odejít. Proč zrovna teď? Co byl ten hlavní impuls říct si, že „šťastná třináctka“ národních titulů jako hráčka stačí?
Jedinou nevýhodou malého sportu jako je curling je to, že se tím nemůžete živit (existují u nás nově výjimky v podobě mužského týmu, ale nejdřív se kluci museli probojovat na olympiádu). Ve světě už ale ano a vás to tlačí k tomu, že abyste mohli konkurovat, musíte trénovat v podstatě každý den a k tomu minimálně dvakrát do měsíce jezdit na mezinárodní turnaje. Když k tomu přidáte rodinu a práci, už je to kolotoč, ve kterém se nedá vydržet moc dlouho. Když jsme studovaly, zvládaly jsme to, i když už toho měl někdy člověk dost, teď už je to těžší. A já nerada dělám věci napůl.

Splnila sis v curlingu všechny sny a očekávání? Jaký svůj curlingový úspěch považuješ za největší?
Moc jsem si přála dostat se na olympiádu. Absolvovala jsem několik olympijských kvalifikací, ale bohužel se to nepovedlo a moc mě to mrzí. Pořád jsem ale hrdá na šesté místo a play off na mistrovství světa v Kanadě a čtvrté místo z mistrovství Evropy. A samozřejmě i na všechny mistrovské tituly. Jak říká můj trenér – vyhrát turnaj nebo šampionát je vždycky náročné, ten poslední krok k zisku zlaté medaile je nejtěžší.

Naznačila jsi, že bys mohla o svůj olympijský sen usilovat dál v roli trenérky. Chystáš se v nejbližší době plynule přesunout na trenérskou lavičku?
Už dva roky trénuji mužský extraligový tým Dion Young Boys (Vedral), kluci jsou skvělí. Chystám se doplnit další stupeň trenérského vzdělání a možná se budu věnovat i jiným týmům. Moc se na to těším, trénovat mě baví a věřím, že moje zkušenosti mohou být přínosné.

Co tě čeká dál? Chystáš se od curlingu na chvíli úplně odejít a nebo děláš tlustou čáru jen za vrcholovým hraním?
Zatím jde jen o hraní, ale nevím, jak dlouho to bez hraní vydržím 🙂 Curling mě pořád baví, jen v současnosti mám pocit, že nedokážu makat tak, jak by bylo potřeba, abych obstála v mezinárodní konkurenci.

Co ti bude z života vrcholového sportovce nejvíc chybět?
Bude mi chybět cestování a týmová pohoda. Když si v týmu vytvoříte svou vlastní “řeč”, svoje vtipy, svou kulturu. Občas jste na sebe tvrdé, občas se třeba i nepohodnete, ale většinu času se motivujete, inspirujete, máte spoustu společných zážitků a skvělý čas na cestách a tu obrovskou radost, když se tvrdá práce vyplatí.