Po letech na vrcholové scéně, včetně splněného olympijského snu, přichází nová životní etapa. V rozhovoru úspěšný curler Radek Boháč otevřeně mluví o začátcích s curlingem, o tom, co ho u sportu drželo tolik let, i o tom, proč teď chce „vrátit vypůjčený čas rodině“.

Jak jsi s curlingem začínal? V kolika, proč a kde?
Začínal jsem vlastně jako sportovní návrat po ukončení fotbalové kariéry. Během studia na vysoké škole jsem vyzkoušel spoustu sportů a některé z nich dělám dodnes. Curling mi ale učaroval svou všestranností, jedinečností a hlavně tím, že kolem sebe sdružuje strašně zajímavé lidi.

Začal jsem poměrně pozdě, až po dvacátém roce života. To mělo svoje nevýhody, protože jsem neměl dětský základ, ale zároveň i výhody – zkušenosti a všestrannost z jiných sportů. A ukázalo se, že když člověk má elán, radost, motivaci a nasazení, dá se zvládnout ledacos.

Co tě u curlingu udrželo všechny ty roky?
Určitě parta skvělých lidí a moje vnitřní motivace dostat se na olympijské hry. Ve chvíli, kdy jsem začal jezdit na zahraniční turnaje, našel jsem spoustu nových kamarádů po celém světě.

Na curlingu miluju jeho ducha. Až na pár výjimek napříč národy platí, že je to sport postavený na respektu. Na ledě chcete vyhrát a obětujete tomu sto procent, ale zároveň dokážete ocenit krásu a náročnost soupeřových kamenů. A po zápase si spolu sednete na tradiční nealkoholický drink, kam vítěz zve poražené.

Curleři spolu umí komunikovat. Je to gentlemanský sport – velmi kompetitivní, fyzicky i psychicky náročný, ale zároveň s kulturou respektu a společné lásky ke sportu.

Splnil sis v curlingu všechny sny a očekávání?
Sny jsem měl vždycky, mám je dodnes a budu je mít pořád. Ale ano, splnil jsem si obrovsky moc.

Prožil jsem úžasnou sportovní kariéru s lidmi, které beru jako širší rodinu. U některých bych dokonce řekl, že jsou to další členové mojí rodiny. A samozřejmě olympiáda – to byl sen od dětství. To, že se splnil, je něco neuvěřitelného.

K dokonalosti mi chybí snad už jen odehrát nějaký hezký turnaj se ženou a dětmi. Třeba se to jednou povede. Teď ale chci hlavně podporovat svou ženu a naše malé sportovce.

Co tě čeká dál? Chystáš se ještě občas hrát, nebo děláš tlustou čáru?
Po ukončení vrcholového curlingu musím hlavně vrátit vypůjčený čas rodině. Se ženou si zároveň plníme další velkou výzvu – pracovní. Snažíme se zefektivnit firemní procesy, automatizovat věci a rozšířit naše portfolio. Je to vlastně další sen a další forma motivace, hodně podobná vrcholovému sportu.

Doma je teď skvělá atmosféra a jsem rád, že je to projekt pro celou rodinu. Dává mi možnost být mnohem víc doma.

A co se týče sportu, úplně nekončím s pohybem. Každodenní trénink držím dál, jen je teď víc kondiční a kompenzační. Dokonce si zařizuji posilovnu v kanceláři a dál ji rozšiřuji.

Čím se chystáš vyplnit volný čas?
Upřímně – žádný volný čas teď moc není. Hodinky mi tvrdí, že spím standardně tři až pět hodin denně, o víkendu občas víc. Takže nuda nehrozí.

Teď je to hlavně rodina, práce a trochu sportu. Až bude jednou času víc, chtěl bych se naučit techniku nějakého nového sportu. A taky bych rád konečně dohrál Baldur’s Gate 3, které mám rozehrané už přes dva roky.

Bude ti něco z curlingu chybět?
S klukama chci být dál v kontaktu a věřím, že budeme. Na curling se budu chodit dívat a s lidmi z curlingu jsem pořád v kontaktu. Dokonce už teď řešíme, jestli a jak bych mohl v budoucnu pomoct na jiném místě než přímo na ledě.

Takže bych neřekl, že dělám tlustou čáru. Spíš se moje role mění.