V rámci Třesku 2026 zavítali v pátek 28. srpna do curlingové haly na Roztylech dvě významné osobnosti světového sportu. Krátkou návštěvu českého curlingu absolvovali prezident Českého olympijského výboru a člen Mezinárodního olympijského výboru Jiří Kejval a prezident Světového curlingu Beau Welling. V hale je přivítal člen Výkonného výboru Českého svazu curlingu Rastislav Michalka.

Hosté se seznámili s programem letošního Třesku, který v Praze spojil hráčský kemp se školením trenérů. Rastislav Michalka je zároveň provedl curlingovou halou a představil její historii, současné využití i význam pro český curling. Roztylská hala byla otevřena v roce 2004 jako vůbec první specializovaná curlingová hala v České republice. Čtyřdráhový areál je navíc kompletně bezbariérový a v roce 2005 získal ocenění IOC/IAKS Award za kvalitní bezbariérové řešení.

Součástí prezentace byla také informace o tom, jak se česká curlingová infrastruktura v posledních letech rozvíjí. Vedle roztylské haly tak přišla řeč na Curling Arenu Ostrava a nové či rozvíjející se haly v Brně a na pražské Zbraslavi. Český curling dnes disponuje specializovanými curlingovými plochami na několika místech republiky a právě rozvoj infrastruktury je jedním z důležitých předpokladů dalšího růstu sportu.

Kdo píská a co se pískat má?

Poměrně zajímavá část návštěvy se věnovala také roli rozhodčích a sudích v curlingu. Diskuse se dotkla nejen jejich práce během samotných utkání, ale také odpovědnosti národních asociací a hráčů.

Rastislav Michalka v této souvislosti zdůraznil, že úkolem národních asociací je mimo jiné připravovat hráče na mezinárodní soutěže tak, aby znali pravidla, dokázali se podle nich chovat a respektovali soupeře, rozhodčí i samotnou hru. Cílem by tak mělo být předcházet situacím, které se na mezinárodních turnajích mohou dostat až na hranici toho, co je ve sportu přijatelné – například známému „Fuck you, Oscar“ – kontroverze z minulé sezóny.

Stejně důležitá je ale podle něj i druhá strana. Rozhodování by mělo být co nejvíce jednotné napříč soutěžemi a hráči by neměli narážet na rozdílný výklad pravidel podle toho, zda hrají domácí soutěž, mistrovství Evropy nebo světový šampionát. Jinými slovy: nemělo by docházet k situacím typu „jenže na Evropě se to nepíská“.

Návštěva tak nabídla nejen příležitost představit český curling a jeho zázemí nejvyšším představitelům olympijského i světového sportu, ale také otevřít témata, která jsou pro další rozvoj curlingu důležitá – od infrastruktury a práce s hráči až po jednotný výklad pravidel a kulturu sportovního prostředí.